Přestupky a nutnost jejich evidence

Přestupky musí být posuzovány všude stejně a neměly by se lišit město od města. V obecném povědomí pak musí platit, že za porušení zákonů přichází, pokud možno rychlý, postih. Bohužel tomu tak u nás není. Jedním z kamínků do mozaiky, který by měl přispět ke zlepšení tohoto stavu, je zavedení evidence přestupků.

Evidence přestupků u nás již existují. Bohužel jsou povětšinou určeny jen pro vnitřní potřebu příslušných správních orgánů, které je navíc vedou nesystematicky a rozdílným způsobem. Důsledky jsou zřejmé. Praktická nemožnost řešit opakované majetkové přestupky pachatelů, které jednotlivě nepřesáhnou 5000 korun a stanou se v různých městech. U recidivujících pachatelů tím navíc vzniká pocit beztrestnosti a poškození jsou frustrováni zjevnou absencí elementární spravedlnosti. Veřejnost pak (mnohdy celkem i oprávněně) získává dojem rozdílného přístupu a nevymahatelnosti práva. 



Přestupky a jejich evidence není sjednocená ani v rámci EU a v každém členském státě existuje odlišná právní úprava. Centrálně evidují přestupky například na Slovensku a to pro účely trestního, občanskoprávního nebo správního řízení a pro osvědčování bezúhonnosti a spolehlivosti fyzické osoby. Tresty za přestupky centrálně evidují i s námi srovnatelném Nizozemí. Trvale uloženo v databázi je tam například překročení povolené rychlosti. Obdobně to funguje i v sousedním Rakousku a Německu, kde jsou v databázi i pokuty za dopravní přestupky vyšší než 40 Euro. Ve Francii jsou přestupky rozděleny do pěti kategorií. Ty nejzávažnější jsou evidovány a jejich recidiva může vést k překvalifikování na trestný čin. V jiných zemích, například ve Švédsku, centrální evidenci přestupků nevedou. I tam však platí, že jejich zjištěná recidiva je přitěžující okolností a vede k výraznému zvýšení trestů. 


Zřízení evidence přestupků se průběžně objevuje i v plánech českých vlád od roku 1999. V souvislosti s reformou správního trestání se touto problematikou zabývá Ministerstvo vnitra a Ministerstvo spravedlnosti již více než deset let. Další práce však ustaly z důvodu neexistence nového trestního zákoníku. Následující pravicové vlády přestupky zpočátku prakticky nijak neřešily, ač to měly v programu. Opětovně se tím kabinet začal zabývat po eskalaci napětí na Šluknovsku v roce 2011, kdy zavedení registru přestupků žádali tamní starostové měst. Návrh, který řešil evidenci přestupků proti občanskému soužití, veřejnému pořádku a majetku však Nečasův tým nedotáhl do konce. Byl schválen vládou, avšak vzhledem k rozpuštění Poslanecké sněmovny, nebyl jeho legislativní proces dotažen do konce. V současné době je v připomínkovém řízení jeho přepracovaná, komplexní a doplněná podoba. 


Evidence přestupků rozhodně není žádným univerzálním všelékem. Jde o jeden z preventivně-represivních nástrojů, který by měl sloužit jako varování a hrozba pro pachatele, kteří si nelámou hlavu s opakovanými pokutami. Měl by pomoci například při vyšetřování promyšlených a organizovaných přestupků, nebo tam, kde je okruh postižených široký. Jeho smyslem je zároveň předcházet i situacím, kdy série neřešených přestupků vyvrcholí trestným činem s tragickými následky. Nově zaváděná evidence přestupků bude fungovat při systému Rejstříku trestů. Na základě získaných zkušeností s fungováním evidence přestupků u vybraných přestupků můžeme uvažovat o jejím rozšiřování na další typy přestupků.