Po mnoha letech odkládání a lavírování vstoupil v platnost služební zákon. Norma možná není zcela dokonalá, ale vznikla jako kompromis napříč politickým spektrem a přináší poprvé v našich novodobých dějinách do státního aparátu jednotný systém, důraz na odbornost a v neposlední řadě i kariérní řád. S ním je pupeční šňůrou spojeno odměňování úředníků.
Jeho neprůhlednost byla v minulosti opakovaně terčem mnohdy oprávněné kritiky ze strany veřejnosti a novinářů. Větší transparentnost odměňování úředníků požadovala i Evropské komise. Jedním z prvních úkolů vládou jmenovaného náměstka ministra pro státní službu proto bylo připravit ucelený návrh hodnocení úředníků. Ten je nyní na světě.
Cílem bylo vytvořit systém, který je pro každého úředníka předvídatelný, zpětně přezkoumatelný a zároveň je transparentní pro veřejnost. Úředníci proto nemají být hodnoceni podle toho, kolik roků ve státní správě „odseděli“ nebo jak dobře vycházejí s nadřízeným. Odměna musí vycházet především ze správnosti a rychlosti jejich odvedené práce a samostatnosti při rozhodování. Zohledněny však musí být i znalosti a dovednosti jednotlivých úředníků a zároveň to musí být systém vstřícný, aby byl pro nové adepty práce ve státní správě dostatečně atraktivní.
I z tohoto, jen letmého výčtu podmínek vyplývá, že nalezení optimálního stavu nebude úplně jednoduché. Při troše dobré vůle to však možné je. Odměňování úředníků totiž není žádný gordický uzel. A pokud ano, pak je třeba jej rozetnout. I proto věřím, že oponenti navrhovaného systému přijdou především s věcnými podněty, případně navrhnou konkrétní řešení. Jen pouhá alibistická kritika, že takhle to „fungovat určitě nebude“, k lepšímu nic posunout nemůže.
Nad jedním připomínkovým řízením
Zpráva, že ministerstvo předložilo novelu do připomínkového řízení, nebývá na titulních stránkách novin. Paragrafované znění, které bude schvalovat sněmovna, je relativně daleko, a navíc se dá výsledek jen velmi obtížně předjímat. Tudíž to není na palcový titulek. Je tedy celkem pochopitelné, že v záplavě velikonočních informací prakticky zapadla i zpráva o tom, že Ministerstvo vnitra předložilo do připomínkového řízení novely zákonů o sdružování v politických stranách a hnutích.
Právě toto připomínkové řízení si však pozornost zaslouží. Jedná se totiž o návrhy, jejichž ambicí není nic jiného než zprůhlednit peněžní toky v politice. V konečném důsledku tak jde o boj s klientelismem a systémovou korupcí. Ten si totiž bez transparentního financování politických stran jde představit jen velmi obtížně.
Hospodaření a financování stran bylo od počátku 90. let zdrojem několika politických krizí. Analytici dokonce uvádějí, že je to nejdůležitější příčina poklesu důvěry občanů v politiku. Na netransparentnost poukazovali v minulosti jednotlivci, různé neziskové organizace, média i hodnotící zpráva iniciativy GRECO (Groupe d’Etats contre la Corruption) při Radě Evropy. Potřebné změny, které má sociální demokracie dlouhodobě v programu a prosazuje je již řadu let, narážely až dosud na neochotu a laxnost ostatních parlamentních stran. Dnes, alespoň verbálně to politici deklarují, je situace jiná a na stůl jsme proto předložili první konkrétní návrhy.
Kromě transparentního účtu by tak strany a hnutí musely například uvádět konkrétní vyjmenované údaje, včetně podmínek přijetí půjček a pravidel pro oceňování nepeněžních darů. Nově se počítá i s tím, že budou zavedeny stropy pro dary a pro výdaje na jednotlivé druhy volebních kampaní. Zároveň by strany musely vést i přesný rozpis a účel veškerých výdajů. V neposlední řadě navrhujeme výrazné sankce za porušení povinností a větší pravomoc nezávislým auditorům. Kontrolu hospodaření a financování stran by tak mohla provádět nově vzniklá instituce, případně NKÚ.
Předložili jsme novely zákonů o financování politických stran a hnutí. Cílem je vnést do jejich hospodaření systémovou logiku, jasná pravidla a řád. Sledovat připomínkové řízení může proto být v mnohém přínosné. Bude totiž dobře vidět, kdo chce s klientelismem bojovat doopravdy a kdo o boji s ním pouze hovoří.
