Vzpomínka na dědečka a oběti posledních dnů druhé světové války

12. 05. 2011 11:43:38
Od čtvrtka 5. května do neděle 8. května žila Plzeň událostmi, kterými si od roku 1989 připomínáme osvobození města od nacistických okupantů americkými a belgickými vojáky v roce 1945. Vzpomínkové akty, přehlídky vojenské techniky, setkání s veterány i doprovodný program – to vše ani letos nechybělo na programu oslav osvobození. Osobně jsem se tento rok nemohl oslav zúčastnit naplno, jelikož jsem byl pracovně dost vytížený. Mám však jako většina Plzeňáků k těmto dnům svůj vztah, a proto bych se rád trochu poohlédl za událostmi, které tyto oslavy připomínají. Možná trochu více svým osobním pohledem.

Ten pocit, který během oslav zažívá snad každý, kdo se jich zúčastní, se dá jen těžko popsat či vystihnout. Když kolem vás projíždějí americké džípy a promlouvají američtí a belgičtí veteráni, kteří se v květnu 1945 skutečně zúčastnili osvobozování západních Čech, je to směs hrdosti, vděku a dojetí. V Plzni tehdy tyto vojáky vítali naši dědečkové a babičky, kterým přivezli svobodu a úlevu z konce nejkrutější války v dějinách lidstva. Po 40 let komunistické totality jsme si ale nejen nesměli tyto chvíle připomínat, byly zde dokonce snahy přesvědčit občany, že svobodu do Plzně nepřivezli Američané, nýbrž Rudá armáda. Tato léta naštěstí již minula a my můžeme svobodně vyjádřit vděk těm, kteří nasazovali, a mnozí také položili, své životy v zemi vzdálené od jejich domova tisíce kilometrů.

Nebyli to však pouze vojáci západních spojenců, kteří tyto oběti přinesli. A nebyla to pouze euforie a štěstí, které v posledních dnech druhé světové války lidé v Plzeňském kraji a v celé zemi prožívali. Také v Plzni začalo ozbrojené povstání proti nacistickým okupantům již 5. května, přičemž Američané dorazili 6. května ráno. Byli to tedy také čeští občané, kteří položili své životy v boji za svobodu. Byli to také Plzeňané, kteří Američanům pomáhali v bojích proti okupantům. Bohužel mnoho dalších lidí přišlo na samém sklonku války o své životy. Až do poslední chvíle se odehrávaly hrůzy, na něž bychom nikdy neměli zapomenout. Hrůzy, jako byly tzv. pochody smrti, při nichž vězni z koncentračních táborů umírali hladem, zimou a vyčerpáním.

Nejsem jistě sám, kdo si mohl vyprávění o těchto temných časech vyslechnout od svých příbuzných, kteří jimi prošli. Můj dědeček, František Chovanec, byl jedním z těch, kteří svědectví o této kruté době předávali svým dětem a vnukům. V roce 1939 se v Rožnově pod Radhoštěm, kde se narodil, zapojil do odbojové skupiny Obrana národa. Spolu se svými přáteli rozšiřoval protiokupační letáky, ale také opatřoval a uchovával zbraně a munici pro další členy odboje. Tuto činnost ukončilo až gestapo, které po rozsáhlých domovních prohlídkách a zatčení velitele dědečkovi skupiny zatklo také jeho. Stalo se tak v únoru roku 1941. Dědeček si pak prošel tvrdými výslechy i několika vězeními a nakonec koncentračním táborem v Ratiboři.

Odtud byl na přelomu ledna a února vypraven tzv. pochod smrti, při kterém vyhladovělí a promrzlí vězni přecházeli také přes území Jeseníků. Zde se dědečkovi díky neuvěřitelnému štěstí podařilo uprchnout a dojít až do rodného Rožnova. Když se díky pomoci příbuzných trochu zotavil, vydal se na cestu do Plzně, kde se v květnu 1945 se zbraní v ruce zúčastnil osvobozování města.

Mou oblíbenou částí jeho vyprávění byla pasáž o tom, jak se mu lstí podařilo zlikvidovat německou protiletadlovou baterii u starého Plzence. Jelikož se ve vězení a koncentračních táborech naučil trochu německy, sedl na kolo a jel vstříc německé osádce protiletadlové baterie volaje, že se blíží Rudá armáda. Němci, kteří neměli přesné informace o poloze Rusů, se okamžitě dali na útěk. Pak už nebyl problém odmontovat některé části děl tak, aby se již nedaly použít.

To byla část vyprávění, při které se člověk mohl i pousmát, stejně jako při jeho slovech o příjezdu amerických a belgických vojáků a jejich vřelém přijetí občany Plzně. Jinak však bylo téměř neuvěřitelné slyšet, co vše museli lidé v těchto dobách vytrpět a jaké oběti přinést. Když jsem se v sobotu 7. května zúčastnil pietního aktu u památníku 273 obětí pochodu smrti u obce Žihle, znovu jsem si uvědomil, že tyto květnové dny nejsou jen oslavami svobody, ale také vzpomínkou na ty, kteří i v posledních dnech druhé světové války přinesli oběť nejvyšší. To oni nám připomínají, jak velkou cenu naši předci platili za naši svobodu. A že je na nás, abychom ji chránili a zachovali pro naše děti a vnoučata.

Autor: Milan Chovanec | čtvrtek 12.5.2011 11:43 | karma článku: 35.81 | přečteno: 6187x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Marie Voříšková

Zdravá rodina

Podle ČTK Evropě hrozí největší nebezpečí za 70 let,klasici varují před populismem.Podle §3 o.z., ale naše “Soukromé právo chrání důstojnost a svobodu člověka i jeho přirozené právo brát se o vlastní štěstí a štěstí jeho rodiny...

17.2.2019 v 10:12 | Karma článku: 8.65 | Přečteno: 173 | Diskuse

Lubomír Stejskal

I v hidžábu je krásná. Bez něj ale mnohem krásnější

Vzpomínáte na loňskou hidžábovou revoltu v Íránu? Během protivládních nepokojů našlo několik mladých žen odvahu: sundaly na veřejnosti muslimský šátek a neohroženě s ním mávaly ve vzduchu.

17.2.2019 v 8:40 | Karma článku: 24.23 | Přečteno: 551 | Diskuse

Jiří Ručka

Další absurdní a zbytečné nařízení Bruselu vzejde v platnost 20. května 2019.

Na různé hloupé až bizarní nařízení bruselského „velkovévodství“ už jsme si pomalu zvykli, ale to, které začne platit v květnu tohoto roku, je slušně řečeno kuriózní.

17.2.2019 v 8:15 | Karma článku: 33.41 | Přečteno: 1372 | Diskuse

Jan Dvořák

Zaplatit za nezveřejnění choulostivých záběrů z web kamery se vrátí nepoškozenou pověstí

Pokud jste v rámci celoplošné akce dostali jste-email, který vás pod pohrůžkou nepříjemné sankce vyzývá k neprodleně platbě – a nemáte na ni – zkuste sousedskou bezúročnou půjčku.

17.2.2019 v 8:14 | Karma článku: 16.36 | Přečteno: 401 | Diskuse

Irena Fuchsová

Nosatá třináctka

V roce 1963 mi bylo třináct let. Od září jsem nastoupila do osmé třídy do ZŠ v Uhelné Příbrami. Doktoři mi totiž doporučili kvůli průduškám vyměnit Kolín za venkov a na této ZŠ dělal ředitele můj strýc, takže to šlo bez problémů.

16.2.2019 v 23:19 | Karma článku: 21.25 | Přečteno: 535 | Diskuse
Počet článků 97 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1378

Ministr vnitra České republiky, poslanec, před zvolením do Poslanecké sněmovny ČR hejtman Plzeňského kraje. Než se stal hejtmanem, pracoval jako první a ekonomický náměstek hejtmanky. Od roku 2002 do roku 2010 působil jako člen Rady města Plzně, kde byl od roku 2006 také předsedou kontrolního výboru. Je členem ČSSD od roku 1997, od ledna 2011 je jejím předsedou v Plzeňském kraji. Milan Chovanec je také na Twitteru.

Najdete na iDNES.cz