Kdo drží „černého Petra“

Jsme prý ve střední Evropě málo solidární a zasloužíme za to trest. Právě tato slova (pokolikáté už) opět zaznívají od některých evropských kolegů, tentokrát od rakouského ministra obrany Hanse Petera Doskozila.

Trestem má být snížení, případně úplné odstřižení peněz z eurofondů. Za co? Za to, že jsme od mnoha jiných nezměnili názor, nebo za to, že prakticky vše, nač jsme od počátku upozorňovali, se následně i stalo? Vypadá to, že ti, kteří v minulosti svým postojem způsobili řadu chyb, hledají, komu by mohli předat černého Petra a na koho by své špatné svědomí mohli hodit.

Je velmi obtížné se dnes vyznat v tom, který postoj evropští kolegové, kteří po sankcích a trestech volají, vlastně zastávají. Platí například v Rakousku to, co bylo řečeno před rokem či před měsícem, nebo je správné oficiální stanovisko z minulého týdne? Zatímco náš postoj je čitelný, každý nový postoj Rakouska je od toho předchozího diametrálně odlišný.

A jak je to vlastně s tou solidaritou? Rakousko se aktuálně dohodlo s Makedonci, Srby, Chorvaty a Slovinci na denní kvótě migrantů, kteří po této trase mohou projít. Před několika dny jsem v Makedonii byl a na hranici jsem viděl makedonské policisty, 27 našich policistů a 25 slovenských. Jak jdou dohromady rakouská prohlášení s tím, že jsem na makedonské hranici vedle nich viděl jen 7 policistů z Rakouska?

Někteří evropští politici jakoby ztratili soudnost. Jediným magickým zaklínadlem je pro ně „solidarita“, kterou ale nesmyslně považují pouze za jiný výraz pro „kvóty“. Kde jsou však naše zájmy? Kde je bezpečnost a především udržitelnost kroků, které činíme? Pokud se některým váženým evropským kolegům myšlení scvrklo na otázku peněz a trestů, tak je mi jich upřímně líto. Vezměme si například Maďarsko. Podle maďarského ministra vnitra prošlo vloni Maďarskem téměř 400 tis. lidí ze 103 států. Opravdu je ve 103 zemích válka? Dalším příkladem může být Švédsko. Z celkového počtu migrantů, kteří přišli do této země, se jich podařilo zaregistrovat přibližně polovinu. Jinými slovy, vůbec netušíme, kdo se po Evropě pohybuje. Pokud toto nechává některé evropské politiky v klidu, tak nás rozhodně ne. Migranti přece nemají jen práva, ale i povinnosti. A mezi ty primární patří právě registrace. Pokud od nás žádají pomoc, tak musí bezezbytku dodržovat i naše pravidla. Častým argument našich kritiků je, že i Čechům se v minulosti dostalo pomoci. Tak to je určitě pravda. Jen jsem nikdy neslyšel, že by někdo tehdejším uprchlíkům nedodržování pravidel a zákonů zemí kam přišli, toleroval.

Česká republika vstoupila dobrovolně do EU a dodržuje veškerou platnou legislativu. Jsme solidární, pomáháme a budeme i nadále pomáhat. Tam, kde nás bylo potřeba, jsme

byli první, nebo jedni z prvních. V Maďarsku, ve Slovinsku i v Makedonii. Naši lidé jsou i v Řecku a v Itálii. Naši policisté tam, kam přijdou, hájí společnou věc a zároveň propagují i svoji zemi. A přes to zaznívá právě například i z Řecka kritika naší země. Prý jsme neposlali ani policistu a ani deku. Nevím, jestli je to lež záměrná, lež z hlouposti nebo z neznalosti. Lež však zůstane vždycky jenom lží. Řecká policie od nás dostala loni 10 miliónů korun na své vybavení. V Řecku je 13 našich specialistů, tedy přesně ten počet, který po nás žádali, a v lednu jsme do Řecka poslali materiál za 4,5 mil. korun. Zrovna těch výše zmíněných dek tam bylo 2000…

Dnes se dle kvalifikovaných odhadů Řeckem pohybuje 25 tisíc lidí. Před nedávnem do Evropy a hlavně do Německa přicházelo 10 tisíc osob za den. Dnes se tedy v Řecku nachází počet migrantů, který v minulosti poslali do Evropy za necelé tři dny. Možná, že právě teď nastal čas, aby si ti nejhlasitější kritici Česka posvítili především na všechny kšeftaře, kteří se na migraci přiživují. Nejen na převaděče, ale i na obchodníky a výrobce padělaných dokladů a třeba i na dopravce. Zatím to vypadá, že si své svědomí tiší kritikou těch, kteří sebevědomě hají své názory a pozice. Naše názory se navíc v čase stále více ukazují jako správné. Byli jsme v kvótách přehlasováni. A ze 160 tisíc lidí se podařilo přesunout jen 600 (předpokládám, že i za to můžeme my). Projekt realokací selhává tak, jak jsme dopředu říkali. S určitou skepsí dnes očekávám, jak se doopravdy naplní dohoda s Řeckem a Tureckem, která by měla znamenat přibrzdění migračního toku...

Ze všech výše zmíněných důvodů se dnes nemůžeme spolehnout pouze a jenom na jeden plán. Musíme pracovat i na záložních plánech. Nebo se nám opět stane, že půjdeme několik měsíců slepou cestou. Cestou, kdy se opět mnozí budou bát vykřiknout

král je nahý!!! Jedno slíbím určitě. My na záložním plánu spolu s partnery ve V4 budeme pracovat. Česká republika skutečně není tím, komu by v rukou ležel černý Petr.