Zadluženost, hygiena, extremismus, vzdělání, drogy, krádeže kovů, bydlení, alkohol, otevřený oheň, sociální dávky, herny, nezaměstnanost, rušení nočního klidu... Tento zdánlivě nesouvisející shluk slov má jedno pojítko. Chcete-li, nadřazené slovní spojení. Sociálně vyloučená lokalita. Již na první pohled je patrné, že řešením vzájemně provázaných problémů, které sociální vyloučení přináší, musí být komplexní. A zdánlivě jednoduché recepty, které by přinášely okamžité a zázračné výsledky, nemohou v praxi fungovat.
Základní charakteristikou těchto míst je chudoba. Lidé tam obvykle nestojí před jedním problémem, ale před celou řadou. S postupným propadem na dno přestává pak být zřejmé i to, co je primárním důvodem a co je následkem. Lidé žijící na okraji si následně osvojují i specifické vzorce jednání. Ty jsou v přímém rozporu s hodnotami majoritní společnosti, což často vede k verbálním i fyzickým střetům. Z této pasti je téměř nemožné se dostat bez cizí pomoci a do sociálního vyloučení to uzavírá i budoucí generace.
Sociálně vyloučených lokalit u nás podle údajů neziskových organizací v posledních letech dramaticky přibývá. Navíc se tyto lokality nevyskytují již jen v okolí velkých měst, ale postupně se přesouvají i do těch menších. Kvalifikované odhady popisují v republice nejméně 400 takových míst. To velmi často souvisí i s enormním nárůstem ubytoven, které nasávají obrovské počty lidí a ve velké většině fungují jako „velmi dobrý“ obchod s lidskou bídou. Možnosti (nejen finanční) jednotlivých obcí a regionů celou problematiku řešit jsou značně omezené. Navíc neexistují v současné době žádná relevantní data o počtu lidí, kteří v nich žijí, protože poslední průzkumy byly provedeny před téměř 10ti lety...
Vyloučené lokality jsou celosvětový problém a není možné z eskalace tohoto jevu alibisticky vinit jen předchozí pravicové vlády. Svou roli sehrála pasivita jednotlivých rezortů, ekonomická recese, zvyšující se nezaměstnanost a v neposlední řadě i legislativa, která nebránila ty „slabší před těmi silnějšími“. Tristním výsledkem tak je, že vynakládáme stovky milionů na represi problémů, které vznikly (ne)činností a zdánlivě chybí prostředky (a v konečném důsledku i energie) na prevenci a hledání konstruktivních řešení.
Současný kabinet se domnívá, že problém vyloučených lokalit a integrace jejich obyvatel postupně řešitelný je. I z tohoto důvodu vznikla mezirezortní skupina, která připravila harmonogram nutných opatření. První vlaštovkou tak je novela zákona o hmotné nouzi, kterou schválila vláda a v prvním čtení i Poslanecká sněmovna. Novela přenáší rozdělování peněz z ministerstva na jednotlivé kraje, státní doplatek na bydlení bude navíc zastropován a bude se vztahovat na obytnou plochu, nikoli na jednotlivce, jak tomu bylo dosud. Nepoctivým majitelům ubytoven, kteří na chudobě parazitují, tak vysíláme jasný vzkaz: Končí doba, kdy je v jedné malé místnosti bez sociálního zařízení přihlášeno třeba 20 lidí a majitel ubytovny inkasuje od každého z nich plné nájemné, včetně státního příspěvku na bydlení.
Jednotlivé rezorty proto připravují další, nejen legislativní, kroky a opatření. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR chystá masivnější podporu přílivu zahraničních investic, které budou znamenat nová pracovní místa. Úkolem Ministerstva životního prostředí ČR je vyřešit otázku hygieny, odpadů a výkupu druhotných surovin. Ministerstvo vnitra již zvýšilo počet policistů přímo v ulicích problematických lokalit a vyhlásilo válku drogovým gangům. Dále připravujeme novelu přestupkového zákona, včetně registru přestupků a detailněji se zaměříme i na preventivní programy v součinnosti s neziskovým sektorem.
