Vzácné obrazy budou v sousedství rychlých občerstvení. Právě tato fáma vyvolala v Plzni vlnu bouřlivých reakcí a způsobila rozruch i v řadě politických stran. Zbytečně, chtělo by se říci. Pravda je totiž, jak už to tak bývá, někde jinde. Avšak politické kolbiště nezná hranice a tak se v mediální zkratce začalo hovořit o tom, že Chovanec atakuje samu podstatu fungování Západočeské galerie.
Co způsobilo tento poplach? Zdánlivá maličkost. Plzeňský kraj plánoval postavit novou budovu pro Západočeskou galerii U Zvonu. Galerie si ji bezesporu zaslouží. Problémem jsou však peníze. Stavba měla stát přes půl miliardy korun a těmi kraj bohužel nedisponuje. A právě v tu chvíli přichází nabídka z privátní sféry. Na místě zbořeného Domu kultury Inwest má vyrůst nové obchodní centrum a šéf společnosti, která ho chce postavit, nabídl jednu samostatnou budovu. Tu by mohla využívat galerie. To je vše. Nápad je zatím v plenkách a to, zda je dobrý, se neodvažuji posuzovat. Ředitel galerie a spolu s ním řada renomovaných odborníků musí posoudit, jestli je to ta správná cesta, kterou by se měla Západočeská galerie vydat. Právě experti z oblasti kultury musí mít v tomto rozhodování hlavní slovo. Osobně se domnívám, že by kraj zvládl projekt financovat. Odhaduji, že by se cena mohla pohybovat kolem tří set milionů korun. Ušetřili bychom tak asi 200 miliónů a představit si umím i to, že Plzeňský kraj by tuto částku splácel například 25 let. Diskusi, třeba i bouřlivou, na téma financování nechť vedou politici a spolu s nimi i veřejnost, která bude následně je i nové výstavní prostory, ať již budou kdekoli, hodnotit.
Častokrát zaznívají v mediálním éteru silná slova. O kulturním či jiném barbarství, o ignoraci a intelektuální nedostatečnosti. Snaha nacpat galerii mezi krámky s rychlým občerstvením by si podobnou kritiku určitě zasloužila. Bez ohledu na to, že z hejtmanství podobný nápad nezazněl, ba dokonce ani zaznít nemohl. Na druhou stranu, sáhněme si do svědomí. Daleko častěji než výstavní prostory většina z nás navštěvuje novodobé chrámy konzumu. Tak jsou občas nákupní centra nazývána. Jsou i tací, kteří v nich tráví doslova veškerý volný čas. V této souvislosti mi nápad vystavovat obrazy mezi butiky a hamburgery a zušlechťovat tak ducha, nepřijde až tak absurdní a nekulturní. Zvláště, když vzpomeneme na staré arabské moudro. To hovoří o tom, že nemůže-li hora za Mohamedem, musí Mohamed za horou.
